Rammstein nepochybně patří mezi nejvlivnější metalové kapely posledních dvou desetiletí. Dá se říct, že od doby, kdy osmdesátky v čele s Metallicou, Iron Maiden, Motorhead a podobnými přestaly být jaksi „aktuální“ (rozuměj: nebyli novinkami, jinak samozřejmě bez urážky), tak se jen málokterá kapela na kytarové scéně mohla chlubit takovou vlnou popularity, jakou strhli němečtí Rammsteini. Teď ale vyvstává otázka, zda i Rammstein náhodou nepřestali být aktuální? Mají na svém novém albu stále co nabídnout?
Abych zkonkretizoval své předchozí tvrzení, Rammstein nejsou ani nebyli příliš (jestli vůbec) vlivní, co se čistě hudební stránky týče, mají však obrovský vliv na posluchače, ze svých písní dělají show a ze svých show dělají... Koncerty, které svou velkolepostí pohřbívají většinu konkurence, a tak není divu, že je poslouchá i řada nemetalových posluchačů... Ani novinka „Liebe Ist Für Alle Da“ nepřináší žádný hudební posun, naopak po pár neblahých odbočkách ve smyslu zjemnění a „ztuctovění“ na předchozím „Rosenrot“, se Rammsteini mírně otáčí zpět směrem ke kořenům. Tedy alespoň úvodní Rammlied se nás o tom snaží přesvědčit. Neoplývá sice natolik brutální silou, aby se nás pokusila při každém poslechu umlátit do bezvědomí, jako titulní Wollt ihr das Bett in Flammen sehen z alba Herzeleid, ale její feeling evokuje zdárně, resp. připomíná její modernější a přístupnější verzi, což je, myslím, krok nejlepším směrem.
Následující trojice skladeb kombinuje opravdu silnou a chytlavou melodii s hutnými kytarami a údernými bicími střední rychlosti ve stylu nejlepších hitovek z „Mutter“ a „Reise Reise“. Nedostatek inspirace však na mysli v žádném případě nemám, Rammsteini zkrátka přinášejí svou klasiku - to nejlepší ze sebe v novém balení... Nevyšlapanou cestičkou si pak zdatný vokalista, Till Lindemann, projde v „Bückstabü“, kde dokazuje, že umí ze sebe vydat i pořádně hluboký, avšak stále melodický, medvědí řev, kterým navodí pocit pořádné energie a síly, přičemž ani slabší povahy vyloženě neodradí.
Šampaňské bych však ještě raději nechal zavřené, neboť zde nadšené ovace končí a přicházejí méně zajímavé, či pouze průměrné skladby. Experimentování se zjemněním a emocemi jsem nedocenil už na „Rosenrotu“ a nemyslím, že by „Frühling in Paris“ byla v něčem odlišná. Je to právě ten typ skladby, jenž by měla udržet zájem i nemetalových posluchačů, což sice nepopírám, že bude fungovat, ale pokud chce kapela něco skutečně dokázat, neměla by jít cestou podobných kompromisů. Singlu „Pussy“ už bylo věnováno pozornosti více než dost, textem a klipem provokující velice, ale hudebně obyčejný tvrdší popík.
Dojmy ze závěru stačí ještě napravit stejnojmenná „Liebe ist für alle da“, která svými ostřejšími bicími dává najevo, že Rammsteini stále jedou, stále hrají živou a bujarou hudbu a i když jim neklapne úplně všechno a logicky nemohou vyhovět všem, svůj statut přední metalové kapely, na oko si hrající to svoje, ale přitom moc dobře počítající s fanoušky za svými zády, si udržela.
Hodnocení: 5/7
0 komentářů:
Přidat komentář