Hned na úvod se musím přiznat, že předchozí fenomenální počin Vypsané Fixy, nazvaný příznačně "Fenomén", osobně považuji za nejlepší hudební album napříč celou českou kytarovou muzikou. Jeho melancholická, zvláštně "smutně veselá" nálada, hluboká procítěnost, skvělé melodie, bravurní texty a v neposlední řadě také inovativní přístup k Márdího kytaře se dotýkaly téměř dokonalosti... A co "Klenot"? Stane se také klenotem české hudební tvorby?
Album začíná jak jinak než svižnou "vypalovačkou" vhodnou jak k pozvednutí nálady při poslechu v opuštěném bytě, tak k rozhýbání davu fanoušků na festivalu. Přít se o to, zda je "Naše nebe" lepší nebo horší než "Ruzyně", popř. "Tančírna" je bezpředmětné - všechny tři songy slouží jako skvělé otvíráky, mají podobný feeling a jsou sice jakoby variací "toho samého", ale přitom se v žádném případě nevykrádají. Ano, Vypsaná Fixa se více méně drží zajetých kolejí, doby rozverného punku "Brutálního všechna" (pozn. autora: fakt se mi líbí to skloňování) už lehce pominuly, byť se k nim kapela nestaví zády, každopádně dále není třeba dělat razantní krok vpřed jako na "Fenoménu"... A vůbec, kdo ví, zda by to byl krok vpřed? Pardubická partička se z větší části drží dobře nastolené melancholické nálady a z menší části (nejspíš proto, aby jim zlí a oškliví recenzenti nevyčítali stagnaci) se zlehka otáčí vstříc optimismu.
Co se týče další skladby, tak nevím, zda Márdí trpí nočními můrami o holkách s lebkou, kterým ne a ne přijít na jméno, ale track č. 2 je skutečně klenot a to nejen v rámci tohoto alba. Jednoduchá koncepce, nádherná melodie, teskná kytara kontrastující s veselým textem, mno zkrátka píseň, která musí po duši pohladit snad každého, přičemž je ji pro komerční rádia doslova škoda... Čtvrtá "Psychokuna" (pozn. autora: bacha na překlepy a šotky!) je podobně chytlavá, navíc správně ujetá a vlastně i originální, a dokazuje, že Vypsaná Fixa má stále nápady a nebojí se je použít!
Nedostatkem kreativity netrpí ani "Panenka Chou Chou" a "Velká láska". Invence, či něco skutečně extraordinárního se sice nekoná, ale jsou to přesně ty nezaměnitelné písně, pro které je Fixa daleko lepší kapelou, než její festivalově spříznění bratři (a nyní nechť se klidně zvedne vlna nevole). Na Vypsané Fixe je totiž dobře patrná jakási "dvojakost" jejich tvorby. Zatímco na živých vystoupeních se můžete bezmyšlenkovitě a do sytosti vyřádit, na plackách představuje poslech jejich písní zcela odlišný, ba přímo umělecký až intelektuální zážitek, schopný jít do hloubky a zasáhnout... Stejně jako nebyl "Fenomén", tak ani většina "Klenotu" není hudba hodná prostého konzumu.
Ani zde však není všechen klenot, ehm, tedy všechno zlato, co se třpytí. Už "Okresní knihovna" to se svou uspávací stopáží trochu přehnala, podobně tak závěrečný doslov titulní skladby "Klenot" mi nepřijde úplně vhodný vzhledem k opakovaným poslechům (aneb je zajímavý jen do té doby, než jej znáte nazpaměť) a pak také celkový finiš v podobě "Duchů" je zvláště pro výjimečně tvůrčí kapelu až nestydatě průměrný, takže bodík dolů. Ovšem celkových šest korunek si "Klenot" ode mě nakonec odnáší stejně...
Hodnocení: 6/7
0 komentářů:
Přidat komentář