Pozn.: Předně psáno pro www.musiczone.cz, dostupné zde: http://www.musiczone.cz/recenze-2345/three-days-grace-life-starts-now
Three Days Grace z velké hromady emocemi ošlehnutých rockových kapel vždycky bezostyšně vyčnívali. Dokázali napsat zajímavé melodie, dostat do svých písní emoce a procítěnost, aniž by je posluchačům příliš okatě podbízeli, a tím se uzamknuli jen do repertoáru pro náctileté slečny... A špičkové album "One X" toho bylo neochvějným důkazem.Na podzim však přišlo "Life Starts Now" a s ním i několik otazníků, nad kterými je třeba se zamyslet.
Otazník č. 1) Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž, ale co když dělají totéž pořád ti jedni? Pak je to nejspíš totéž :) Je to však dobře, nebo špatně? Inu, z každého něco. Řada kapel si hraje neustále to svoje a fanouškům to nikterak nevadí a i noví Three Days Grace na první poslech zní velmi podobně jako dřív. Kytara je výraznější a o třídu drsnější, než bývá u mainstreamového alternativního rocku zvykem, taktéž správně nakřáplý vokál talentovaného Adama Gontiera prokazuje určité elementy "nasranosti". Zpěvák se nepohybuje v kdovíjak širokém hlasovém rozpětí, ale své polohy zvládá perfektně, intonace má pomalejší a právě z nich jde cítit ona prožitost, někdy jakoby ublíženost či pocit zatracení. Faktem ale zůstává, že všechno tohle už známe, nové album je tedy nové jen co se písní týče - styl a feeling hudby zůstává nezměněn. Mě osobně to nevadí...
Otazník č. 2) Jestliže hudební schéma zůstalo stejné, co můžeme říct k jeho vytěžení? V porovnání s kapelami jako Breaking Benjamin, Crossfade či Papa Roach na svých posledních dvou albech jsou Three Days Grace pořád o chloupek alternativnější, možná i nápaditější, ale sami už nám na albu "One X" ukázali, že přesně tohle se dalo udělat líp, a to o poznání líp. Skladby jako "Bully" (nejslabší píseň alba), "Goin' Down" a "Without You" nejsou příliš přesvědčivě napsané. "Lost In You" zní dost tuctově a i když třeba taková "Someone Who Cares" naprosto exceluje co se týče melodie a celkové "nálady", tak trošku trpí textovým deficitem.
Otazník č. 3) Palec nahoru, nebo dolů? Album "Life Starts Now" stíhá zajímavý paradox. Myslím, že po předchozí tvorbě kapely bude pro většinu fanoušků představovat zklamání, sice možná ne hned, ale po pár protočeních v přehrávači, až opadne úvodní nadšení, už pravděpodobně ano. Ovšem na druhou stranu v porovnání s ostatními na tom není vůbec špatně. Frontmanův hlasový projev, přístup k alternativním melodiím a způsob, jakým kapela používá kytaru, aby se vyhnula škatulce "emo", je i sám o sobě natolik svojský, že klesnout o třídu zde stále neznamená klesnout pod průměr.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
0 komentářů:
Přidat komentář