Lost: Ztraceni v inspiracích?

Lost není jen obyčejný seriál, není to ani typicky dobrý seriál, je výjimečný hned několika věcmi, nyní je však definitivně u konce a proto si, podobně jako v případě Prison Breaku, dovoluji menší shrnutí.


První specialitou je, že Lost je kultovní seriál v pravém slova smyslu, je to kult, protože se kolem něj vytvořila „skupinka“ lidí, kteří prožívají seriál „víc než obvykle“, řeší jeho záhady po svém (Lostpedia, teorie na lost.cz apod.) a nechají se jím ovlivňovat i mimo televizní svět (trička, přívěsky a spoustu dalších předmětů s motivy Lost, čísla „4 8 15 16 23 42“ na mojí skřínce na gymplu, prosakování do dalších médii, jako např. zmínka ve filmu Kick-Ass, čísla ve hře Half-Life 2 atd.). Lost je tedy seriál hodný zájmu, kterému se patřičný až nevídaný zájem dostal. Kdybych se zeptal: „Proč?“, nejspíš by většina odvětila, že je to kvůli spoustě záhadám a obecně mysterióznu vzbuzujícím přirozenou zvědavost... Přirozenou, protože seriál je ukotvený v přirozené realitě, začíná jako drama a teprve postupně se z něj stává sci-fi. To ovšem divák nečeká a proto se mermomoci snaží pro začínající záhady najít racionální vysvětlení. Je to bouda sofistikovaně ušitá tvůrci, oni vědí, že my se snažíme a taky vědí, že se nám to nepovede, protože jsme oproti nim vždy o krok pozadu na pomyslné dráze z dramatu směrem do sci-fi. Tenhle systém je nesmírně efektivní, co se týče cesty (procesu) k poznání, má však jednu vadu a tou je, že dosáhnutí stoprocentního poznání zabíjí požitek z poznávání. Jinými slovy, i když diváci nadávají na hromadu nezodpovězených otázek, tak tyto otázky udržují jejich zájem a napětí při životě, jakmile by byly všechny zodpovězeny, seriál umírá.

Dobře však bylo řečeno v posledním bonusovém díle Lost: Final Journey, že seriál se záměrně soustředí více na postavy, než na samotné dění, tedy řešení záhad. Aby měl Lost lidskou tvář, byly v prvních třech sériích použity flashbacky prokreslující postavy seriálu. Teoreticky by sice diváky více zajímala minulost a původ ostrova, než Charlieho série nepovedených koncertů, ale tak to prostě je, Lost je o lidech, resp. musí se tvářit, že je o lidech právě proto, aby vyřešení záhad ostrova nezpůsobilo totální zapomnění seriálu. Díky propracovaným charakterům, budeme i po skončení vzpomínat na své oblíbené postavy a nejspíš budeme i herce v dalších filmech a seriálech vnímat jako postavy z Lostu, aneb hele, ve Speed Raceru hraje Jack a koukej, na konci Oscarového Hurt Lockeru byla Kate...

Co se týče prvních třech sériích smekám před genialitou scénáristů a nebojím se označit Lost jako dokonalý seriál. Měli jsme tam vskutku excelentní charaktery, napínavý děj, výbornou atmosféru, emoce, prostě nádhera. Půda seriálu byla natolik plodná, že stačilo v pravý moment proti sobě postavit dva leadery seriálu, vložit jim do úst protikladné věty „Why do you find it so hard to believe?“ + „Why do you find it so easy?“ a měli jsme tady nefalšovaný souboj titánů. Speciálně pak poslední díl třetí série byl pro mě nezvratný důkaz tvůrčí podvratnosti a sofistikované hry s divákem, která neměla na půdě seriálové tvorby obdoby. Všichni čekali flashback a on to byl flashforward, jednoduchý nápad, stoprocentní účinnost a čelisti dokořán. Pamatuju si, jak jsem po tom díle snil o epičnosti závěru celého seriálu. Ó, jak jsem padl na hubu, když se tak nestalo, ale nepředbíhejme...

Už v třetí sérii jsme byli občas svědky neduhu, kdy jedna postava řekne druhé, co má udělat, řekne jí, jak je to důležité, ale už bez dalšího vysvětlení neřekne proč. Tehdy to však ještě nebylo záporem, protože to většinou jen Ben prováděl nějakou ze svých manipulací, nebo naopak byl manipulován Jacobem a otrokář přeci nemá zapotřebí vysvětlovat otrokům své důvody. Bohužel z tohoto varovného signálu se stala během dalších třech sérií celkem otravná rutina, jeden velkolepý fakt přebíjel druhý – předchozí, přičemž oba zůstaly nevysvětleny. Např. se mi hned vybavuje ten nejdůraznější hlas, jakého je Kate schopna, kterým říká Jackovi, že už se jí nikdy, jakože never ever, nesmí ptát na Aarona... Ale proboha proč? Mno, ale i tak nebyla čtvrtá série vůbec špatná, byla jen trošku chaotická z hlediska uspořádání flashforwardů a hlavně vedena zbytečně moc „mindfuck“ stylem. Tím myslím, že scénáristé se chtěli až příliš okatě vyhnout diváckým očekáváním, jednoduše chtěli natolik vyjebat s našimi předpoklady až vyjebali s přirozeností a skromným a lidským vyzněním seriálu. Ne úplně tedy, říkám, že čtvrtá sérka byla ještě dobrá...

Pátá série tedy vycházela z trošku převrácených charakterů (aneb tři série se budoval krásný profil, aby následně postavička provedla něco, co k ní stoprocentně nesedí, opět změnila stanovisko, nebo rovnou stranu dobro/zlo) a ještě navrch nám začala kazit dění na ostrově. Lední medvěd, dharma, elektromagnetika, všechno to jsme mohli nějak vysvětlit, jak ale logicky vysvětlit skákání v čase? Nende a nesvede to ani Petr Bende. Navíc skoky, které údajně mohly být každou sekundu, nebo jednou za milión let nastaly vždycky v klíčovém momentě, tady už cítím lacinnost a vaření z vody. Pokud si vzpomínáte, kdysi nám scénáristé podsouvali, jak mají vše dopředu promyšlené, nyní však víme, že to není pravda, spousta, ale opravdu spousta otázek zůstala otevřených a seriál se radši vydal cestou bagatelizování své historie, staví se sám k sobě zády. Jakoby s každým dalším radikálním posunem v ději se stává ten předchozí méně významný, no jasně, kdo by řešil drobné píčovinky, když tu máme konspirační teorii rozměrů mého penisu (tzn. velmi, velmi, velmi velkých rozměrů). Jenže chytrý divák se nad tím pozastaví, já vím, že skoky v čase se nedají logicky a tedy uspokojivě vysvětlit, proto mě více zajímá třeba jak mohl v druhé sérii unesený Walt napsat zprávu svému otci, který právě zadával kód do počítače na druhé straně ostrova...

Bohužel Lost už je někde jinde (6. série), má rádoby epické rozměry a zabývá se jen ultimátními a dogmaticními otázkami ohledně dobra a zla a ohledně toho, koho je třeba zabít, nebo zachránit.... K čertu s detaily. Proto, ale potěšil svěží vánek např. v podobě flashbacku Richarda, nebo Jacoba a Muže v černém. Obecně nechci 5. a 6. sérii přímo zatracovat, pořád je v nich spousta zajímavého a v porovnání s celou seriálovou tvorbou je to velmi dobré, atmosféra je do jisté míry zachována, seriál stále těží z výborných postav a lákavého prostředí, jenže naopak v porovnání s prvními třemi sériemi to už dobré není a naopak je ostudné, jak se ke své lepší minulosti seriál staví (hází na ni bobek). Koukněte na tohle video a možná nebudete ani stíhat registrovat, kolik nezodpovězených otázek po ukončení seriálu zůstalo. Závěr 6. série je stěží důstojným závěrem 6. série, natož závěrem celého seriálu, je to ostuda. Nejen, že na tom není nic geniálního, ale naopak přijde mi stupidní, že celá alternativní realita má být jakési místo mimo čas, kde se sejdou dušičky, které v životě pro sebe navzájem nejvíc znamenaly... Bléé, více cukru, prosííím. Netvrdím, že vše mělo být vysvětleno, to vůbec ne, řada výborných filmů má otevřený konec, ale co je moc to je moc a co je moc, to je moč...