Nedávno jsem doslova zhltnul všech 6 sérií seriálu The L Word (v nevhodném a matoucím českém překladu jako „Láska je Láska“) a v hlavě mi utkvělo pár myšlenek, kterými jsem se rozhodl po dlohé době poctít svůj, téměř mrtvý, blog. Přirozeně se nevyhnu spoilerům, takže pokud máte seriál zrovna rozkoukaný, nebo to v nejbližší době plánujete, radši jděte ihned do pičiska a nečtěte dál!
Ve zkratce smyslem seriálu je rozebírat vztahy, tedy nic výjimečného, v centru dění se střídá nějakých 6-7 postav – všechny ženy a kromě jedné všechny lesby (odmítám říkat „lesbičky“, protože správný výraz jsou „lesby“, stejně jako se nepoužívá zdrobnělina „gayíčkové“). Rozebírání vztahů lesbických zpřístupňuje nový a „atraktivní“ pohled na sociální život a vztahy obecně – není třeba se obávat, že by se pointy seriálu nedaly vztáhnout i na vztahy heterosexuální, tudíž show rozhodně není pouze pro homo erectus. První věcí zajímavou a samozřejmě očividnou věcí vyzdvihující seriál z kopy jiných vztahových pořadů jsou postavy. Každý seriál, neboli vyprávění na pokračování, je vždy postaveno na postavách, ty musí být středobodem scénáristické námahy a od nich se často odvíjí veškerá kvalita seriálu. Nechci přímo hovořit o perfektní charakterové propracovanosti a různorodosti, máme zde nějaký rodinný typ, kariéristku, lehkou neurotičku, cynickou záletnici a pro první sérii nejzajímavější dívčinu, která tak nějak teprve objevuje sama sebe. Je to dobře rozehraná partie, ale nic, co by už dříve nebylo jinde ke spatření. Druhá věc, která udeří diváka do očí, a zde už bych se nebál použít nejvyšších superlativů, je způsob jakým jsou vykresleny emoce a vnitřní prožívání postav. První série se zaměřuje na Jenny, což je ona zmiňovaná dívčina, která se teprve objevuje. Hned v prvním díle je krásně vidět, jak se v ní bijí ambivalentní pocity, když zjišťuje, že muž pro ni možná není ten ideální druh partnera. Nechce se hned oddat animálním pudům, neví, jestli to není jen chvilkové pobláznění, ale na druhou stranu nechce žít život, který by pro ni nebyl naplňující a šťastný. Z jejich někdy plachých a úskočných pohledů, ale jindy odvážných projevů vášně jde pěkně vyčíst, co takové odhalování vlastní nejasné sexuality s člověkem asi dělá. První série je taková její osobní cesta za poznáním. A nutno podotknout, že působivě zmapovaná (samotný scénáristický tým tvoří lesby, tudíž se můžete těšít na chvályhodnou míru realističnosti a osobitosti).
Asi není těžké odhadnout, jak přerod Jenny dopadne, samozřejmě skončí u žen, ovšem nebude to tak jednoduché, protože The L Word není pohádka, je to život. Nelze sice hovořit o perfektním a realistickém ztvárnění života, jako např u Six Feet Under, ale stále se jedná o věrohodné vyprávění bez nadsázek a vyumělkovanosti… Jenny narazí na jiné vnímání vztahové monogamie u homosexuální komunity, jinými slovy když už se zdá všechno vyřešené, zjistí, že její partnerka má i někoho jiného a vůbec ji to netlačí. Pro někoho by to mohlo vypadat jako scénáristická berlička, která potřebuje urychleně zatemnit něco, co se vyjasňuje příliš do růžova, ale já v tom vidím i kousek pravdy. Je totiž zajímavé, jak někteří homosexuálové vnímají sex, potažmo věrnost ve vztahu a tento seriál z toho vnímání hodně poodkrývá. Nevím sice jak to chodí mezi lesbami, ale z vyprávění jednoho kamaráda „z oboru“ vím, že řada gayů jsou děvky :) Někteří třeba jen na první pohled, ale pointa je v tom, že „to“ celé vnímají jinak, pravděpodobně jednodušeji, ale tím už bych se raději nezaobíral :) Situace Jenny na toto celé poukazuje – její postava představuje přechod mezi dvěma komunitami a je na ni dobře ukázán i vývoj, kterým musí projít.
Z nesmělé a nejisté holčiny se stane sebevědomá žena a nakonec v poslední sérii přechází až do polohy otravné, namyšlené krávy :) To je však pro nás teď vedlejší, zaujala mě jedna její reakce právě z doby, kdy nabírala své sebevědomí – ve zkratce nový spolubydlící, jenž natáčel dokument o lesbách příliš narušil její soukromí a při vlnách opravdu upřímných a lítostných omluv mimo jiné pravil, že díky partě kolem Jenny lépe chápe, co to znamená být ženou a že ho udělaly „lepším mužem“. Jenny se na vteřinku odmlčela a v momentě, kdy většina diváků mohla čekat náznak odpuštění, pronesla „it’s not our fucking job!“, což je velmi zajímavá i pravdivá reakce. Úkolem nikoho přeci není udělat jiného lepším člověkem, je pravda, že lidé se navzájem „vychovávají“ a ovlivňují svou společností, ale to je jen „bonus“. Co má Jenny z toho, že se díky ní někdo stal lepším člověkem? Nic. Navíc když to celé svým podtextem zvýrazňuje podřadnost ženy (žena udělala muže lepším člověkem = její úděl je splněn?), jak se s tím má vyrovnat, obzvlášť ve fázi, kdy se právě z podobné role uťápnuté ženy dostala? Jop, často ve filmech slýcháváme fráze typu „díky tobě jsem lepším člověkem“, přičemž tyto fráze mají plnit funkci slzopudného lichocení, ale já i The L Word říkáme fuck that, it’s not our fucking job…
Další postava, jež mě nemálo zaujala je Moira. Jedná se o ženu, nejprve lesbu, která se svým chováním, oblékáním a celkovým vzezřením situuje do role muže natolik, že se nakonec rozhodne kompletně změnit pohlaví. Tvrdí, že se odjakživa cití jako muž ve špatném těle. Opět je třeba zmínit, že seriál její rozpolcenost, špetku zoufalosti i hněvu, zkrátka vnitřní pocity, vykresluje velmi dobře. Díky tomuto stírání rozdílů mezi pohlavími nastalo v seriálu hned několik zajímavých situací k zamyšlení. První se týká vzplanutí mezi Moirou s místním showmanem-homosexuálem, který ji jakožto správný free sympaťák podporoval v její cestě za změnou pohlaví, říkal ji, ať je tím, čím chce, následuje své pocity atd. atd. Následně v jednu silnější chvíli to přišlo a hned byla „ruka v rukávě“... Nebo spíš „něco v něčem“, překvapivě ale co v čem? Biologicky původem žena vzala svůj gumový nástroj (který nosí běžně na sobě připevněný, nejspíš pro ten pocit mužství) a ehm vykonala akt na muži... Co si o tomhle pomyslet? Jednalo se o jednorázový úlet, takže by člověk čekal, že to bude méně o citech, ale opak je pravdou, protože příliš fyzického potěšení z této formy aktu asi nevyplynulo... Biologicky nelogické, sociálně (sociologicky?) podivné, ale přesto svým způsobem „čísté“ a vlastně i „krásné“ (svou pointou, nemám na mysli pohledem :) ), obzvlášť proti různým nevkusným, přízemním, nebo při nejlepším obyčejným „aktům“ dostupným k vidění jinde na obrazovce...
U Moiry ještě zůstaneme, ale přesuneme se o pár dílů vpřed – definitivně si říká Max, vzali ji do (kancelářské unisex) práce se stejným životopisem, kde ji jako ženu vzít nechtěli, žije tak nějak jako muž a začíná chodit s ženou/dívkou, která nezná její minulost. Vztah se rozvíjí pěkně, Moira/Max samozřejmě netlačí na pilu, nejradši by si jen povídal(a), takže se jeví jako ideální muž :) V jednu chvíli, když chce její/jeho přítelkyně být sexy řekne „nobody took so long to get to know me before fucking me“, super, ale my i Max víme, že před další metou si bude třeba něco málo vyjasnit. Když se tak stane, milá přítelkyně se slovy „I don’t date freaks“ skandálně, zhnuseně a nasraně odejde a už se nikdy více s Maxem nesetká... Takže si to shrneme, pro ni a její post-teenage povrchní svět – svět, který, mám pocit, obklopuje i nás, je přirozené, když se lidi zajímají jen o lesklý povrch, jen o lacinou zábavu a nehledají v ostatních jedincích nic hlubšího než vykreslí běžný haló-efekt, ale naopak když někdo, jako Max svádí útrpný boj se svými vnitřními pocity a jako řešení zvolí cestu, jež není tak úplně v souladu s běžnými a snadno přijatelnými společenskými normami, tak je freak. Žádná empatie, žádné pochopení, ani zájem, Max zůstává zdevastován... Nedovedu si představit, jak by na takovou situaci reagoval skutečný člověk v reálném životě (za předpokladu, že by sám něco nevytušil dřív, což by se určitě stalo), ale líbí se mi jakým způsobem seriál „učí“ o toleranci a ukazuje, že některé zastaralé způsoby uvažování o lidské společnosti jsou skutečně hodné vymření.
The L Word nabízí podobných momentů a scén k zamyšlení více, byť ty nejzajímavější už jsem masivně vyspoileroval. Není mnoho seriálů, jako je právě tento, určitě jej doporučuji každému, kdo by se rád podíval na něco víc, než jen jednohubky typu The Big Bang Theory (nic proti nim!), ale zároveň také musím dodat, že pokud se bavíme o těchto inteligentních dramatech „o lidech“, nebylo nikdy natočeno lepšího a geniálnějšího díla než Six Feet Under...
0 komentářů:
Přidat komentář